Jak to všechno začalo...
Byly jsme tři docela obyčejné holky. Vlastně ne tak docela obyčejné. Byly jsme krásné. A pořád jsme. V prváku na střední jsme se seznámily, když nikde jinde nebyl volný stůl, akorát u Carmen. Já, která rozhodně nejsem stydlivá a už vůbec ne introvertní, jsem si sedla beze slova. Okamžitě jsme si navzájem padly do oka. Bylo to cítit. Staly jsme se Plastix. Ani newím, jak jsme k tomu jménu přišly. Začala nám tak říkat jedna, ne moc hezká, holka. Chtěla nás potupit touto přezdívkou, ale účinek to mělo zcela opačný. Najednou jsme byly na vrcholu. Renny, Jane a Carmen. To byly a pořád stále jsou naše přezdívky. Naše pravá jména jsou: Erika, Ivana a Wendy. Erika=Renny, Ivana=Jane a Wendy=Carmen. Ani newíme, jak jsme k těm přezdívkám přišly...Newíš Carmen?....(By Renny)
No jasně že vím. Vybraly jsme si je samy. Tobě se hrozně líbilo jméno naší nádherné kočičky Rendy, Ivana se zase asi od čtyř let chtěla jmenovat Jana a já jsem se v první třídě zamilovala do filmu Spy Kids. Ty přezdívky se okamžitě ujaly. Jsme na samém vrcholu a každý si myslí, že jsme super. A já bych souhlasila. Co na to Jane?....(By Carmen)
Já samozřejmě taky. A pokud by si to někdo nemyslel, je mi to úplně jedno. A co se týče našeho prvního vánočního vystoupení, musíme tu naší sestavu parádně nacvičit. Myslím, že obleček by mohl být podobný, jako ve filmu Mean girls. Nám třem se ten film hrozně líbil a myslím, že by jsme se neměly stydět za to jaké jsme. Co na to neše nejlepší členka?....(By Jane)
No co jsi to sem vůbec napsala? Proč by jsme se za to měly stydět? Nejsme přece žádné blbky. Ne????....(By Renny)